Jste dobrodružnější povahy a vyhýbáte se turistickým cílům? Národní park Nevado Tres Cruces je tím pravým místem! Trekujte u nádherně modrých jezer a horkých lagun, mezi totálně růžovými plameňáky.
Tres Cruces je horský masiv vulkanického původu v Andách. Leží ve střední části chilsko-argentinských And, na argentinsko-chilské státní hranici, přibližně 20 kilometrů východně od hory Ojos del Salado. Západně od horského masivu se nachází chilský národní park Nevado Tres Cruces. Tres Cruces se jmenuje i šestá nejvyšší hora Ameriky.
Má dva hlavní vrcholy - jižní Tres Cruces Sur (6 748 m) a centrální Tres Cruces Centro (6 629 m) a jeden vedlejší Tres Cruces Norte (6 206 m). Na svazích hory se nachází řada sopečných dómů a kráterů. Vulkán byl aktivní v období před 1,5 miliónů lety.
Když se řekne národní park Nevado Tres Cruces, jen málokdo toto jméno vůbec kdy slyšel. Historka o zavalených hornících kdesi na severu Chile už bude ale mnohým povědomější. K neštěstí, při kterém se zhroutil zlatoměděný důl v San José nedaleko města Copiapó a 33 horníků tak zůstalo uvězněných v podzemí, došlo v srpnu 2010 a celý svět tenkrát napínavě sledoval osud zasypaných.
Po pár kilometrech, co opustíte město, na vás čeká kousek nádherné netknuté andské přírody, kde lišky dávají dobrou noc. Park se může pyšnit nejen vzácnými živočišnými druhy, ale i nejvyšší sopkou na světě, Ojos del Salado, která se tyčí do výšky 6879 m.n.m.
Paní z místní informační kanceláře se nás zvídavě ptá: „Máte dostatečně teplé spacáky, protože v noci tam teploty touto dobou mohou klesnout až na -30 stupňů?!“ Tak teplé je samozřejmě nemáme, ale nenecháme se zastrašit. Půjčujeme si čtyřkolku od Toyoty, kterou využívají horníci v dolech, takže by měla snad něco vydržet, a vydáme se vstříc dobrodružství. Zásobíme se vodou, jídlem a hlavně benzínem, protože v parku není kromě pouště, kopců a solných jezer vůbec nic.
Z Copiapa jedeme po zpevněné asfaltce. Cesta je víceméně jasná, místy dokonce značená. Denně tudy putují naložené kamiony přes pas San Francisco až do Argentiny. Máme poslední příležitost občerstvit se v jedné z osad, která nabízí místní speciality, než opustíme hlavní silnici a vydáme se za plameňáky k laguně Santa Cruz do nitra parku.
Cesta pomalu mizí pod pískem až se změní v písečnou dálnici. Řídíme se ne příliš podrobnou mapkou a držíme se stop, které tu po sobě zanechali předešlí dobrodruzi. Cestou až na bagr a pár opuštěných chatrčí nepotkáme ani živáčka. Všude kolem se na nás valí kupy bělavého písku, se kterým si pohrává místy dost silný vítr a vytváří nádherné tvary.
Otevírá se široká bílá pláň s azurově modrým jezerem, u kterého přespáváme v dřevěném příbytku. Lagunu Santa Cruz 3 700 m.n.m. zdobí krásně zbarvení růžoví plameňáci, kteří okamžitě couvají směrem doprostřed jezera, jakmile se pohnete jejich směrem, a nerušeně pokračují v hledání potravy.
Později se vydáváme hledat Zelenou lagunu Verde 4 300 m.n.m. Kolem laguny jsou horké prameny, které místy vyvěrají na povrch a vytvářejí přírodní bazénky s příjemně horkou vodou. „Ten vpravo je nejteplejší!“, radí nám správce. Ještě než se v jednom z nich smočíme, vylezeme k zmrzlým sněhovým deskám, tyčícím se nahoře nad lagunou.
Z dálky vypadají jako sněhobílé varhany. Fascinující rozmanitost a barvy tohoto místa nám berou dech.
Comments