JÁVA, BALI, LOMBOK aneb, jak jsme zdolávali sopky v nejaktivnější sopečné oblasti na světě
- Lucie Plicová
- před pár vteřinami
- Minut čtení: 17
Aktualizováno: 9. 3.
Bali se pro nás stalo i jakousi základnou, či odrazovým můstkem za poznáním nedalekých sousedních ostrovů Jávy nebo Lomboku. Pokud milujete přírodu, milujete napětí a obdivujete sopky, pak by na předním místě vašeho cestovního seznamu neměl chybět jávský Národní park Bromo - Tengger - Semeru, který leží v nadmořské výšce od 750 až do 3 670 metrů a taktéž na Jávě ležící úžasné kráterové jezero Kawah Ijen v Náhorní plošině Ijen.
Majestátní Bromo
Sopka Bromo se nachází na východní Jávě v národním parku Bromo-Tengger-Semeru. Tento park dostal jméno po dvou sopkách, které se v něm nachází - Bromo a Semeru. Tengger je nejen název samotné kaldery, respektive celého vulkanického komplexu, ale také jméno etnické skupiny pocházející z této oblasti. Jelikož Bromo má "jen" 2 329 metrů, známé scenérii dominuje spíše Semeru, nejvyšší sopka na ostrově Jáva, která dosahuje výšky 3 676 metrů.
Neustále aktivní – Bromo je součástí kaldery Tengger a patří mezi aktivní sopky. Z jejího kráteru často stoupá dým a občas dochází k menším erupcím. Krajina kolem sopky je dramatická a připomíná měsíční povrch. Široká kaldera (nazývaná moře písku) je pokryta vulkanickým popelem a obklopena dalšími sopkami, včetně nejvyššího vrcholu Jávy, Semeru (3 676 m). Etnická skupina Tenggerů, která v této oblasti žije, považuje sopku za posvátnou. Každoročně zde pořádají hinduistický festival Yadnya Kasada, kdy házejí do kráteru obětiny jako květiny, rýži, ovoce nebo dokonce živá zvířata, aby si naklonili bohy.
Mnoho turistů sem míří ještě za tmy, aby si vychutnali úchvatný východ slunce z vyhlídky na hoře Penanjakan. Jak se slunce zvedá, postupně odhaluje mlhou zahalenou kalderu, což je jeden z nejfotogeničtějších pohledů v Indonésii. Na rozdíl od jiných sopek není výstup na Bromo příliš náročný. Dá se k ní dojít pěšky nebo dojet na koni přes moře písku a poté vystoupat po schodišti až k okraji kráteru. I když je Bromo v tropické oblasti, rána bývají překvapivě chladná, s teplotami klesajícími i pod 10 °C, zatímco přes den se rychle oteplí.
Bromo se nachází v obrovské kaldeře Tengger, která má průměr asi 10 km. Její povrch tvoří černé vulkanické moře písku (Laut Pasir), což vypadá jako mimozemská krajina. V okolí se nachází několik dalších sopek:
Mount Semeru (3 676 m) – Nejvyšší hora Jávy a jedna z nejaktivnějších sopek v Indonésii. Každých 20–30 minut dochází k erupci. Výstup na ni je náročný, ale oblíbený mezi dobrodruhy.
Batok (2 440 m) – Krásná kuželovitá sopka vedle Broma, která je neaktivní. Její povrch pokrývají vodorovné vrstvy ztuhlé lávy a mechy.
Kursi a Watangan – Další menší sopky v kaldeře Tengger.
Mnohokráte jsme viděli sopky Batok, Kursi a stále kouřící Bromo na fotkách, ale to co vidíte v reálu je něco úplně jiného, neskutečného. Nejen tyto sopky, které navštěvujeme, ale všechny zdejší sopky se zde nacházejí v nejaktivnější sopečné oblasti na světě. Tato krajina ve vás vyvolá opravdový respekt a v hlavě se vám honí ty nejkatastrofičtější scénáře a říkáte si co kdyby?
Nezapomenutelná atmosféra
I když je Bromo v tropické oblasti, rána bývají chladná – teploty klesají pod 10 °C, zatímco přes den může být horko. Kombinace extrémních podmínek, mystické atmosféry a dramatických výhledů dělá z této oblasti jedno z nejkrásnějších míst v Indonésii. Pokud hledáte místo, které spojuje přírodní krásu, dobrodružství a duchovní mystiku, sopka Bromo je tím pravým cílem.
K sopce Bromo (2 392 metrů) jsme se vydali z Bali. Trajektem jsme přepluli krátkou tříkilometrovou Balijskou úžinu a podél pobřeží Madurského průlivu přijeli do přímořského města Probolingo a dále přes Sukapuru, Wonokerto a Nagadisari, což je vstupní brána jak do Národního parku, tak do kouzelné horské vesničky Cemoro Lawangu.
Na konci této pestrobarevné vesnice, se před námi objevil neskutečně fotogenický začínající kráter vyhaslé sopky Gunung Tengger, jehož průměr je přibližně osm kilometrů. Sopky Kursi, Batok s „useknutou" špičkou se zvrásněnými svahy a stále kouřící Bromo je pohled, nad kterým se tají dech.
Bromo je pro místní obyvatele horou posvátnou, každý rok se tu konají oslavy, při nichž obyvatelé z dalekého okolí prosí bohy o požehnání. Název Bromo pochází ze jména Brahma, což je hinduistický bůh-stvořitel. Není tedy divu, že jí místní obyvatelé tolik věnují pozornost. Ačkoli většinou vypadá kráter klidně a sopka nepůsobí nijak nebezpečně, několikrát už ukázala, co v sobě skrývá za ohromnou sílu.
Kawah Ijen, výstup na sopečný monument východní Jávy
Sopka Kawah Ijen se nachází na východní Jávě v blízkosti městečka Banyuwangi, cca 900 km východně od hlavního města Jakarta. Výstup na její kráter je jak cesta do pekla. Tato aktivní sopka fascinuje svou geologií, extrémním prostředím i lidskou dřinou, která zde probíhá dodnes. Na její vrchol míří nejen vědci a dobrodruzi, ale i dělníci, kteří zde ručně těží síru v podmínkách, které si většina lidí nedokáže představit.
Modré plameny a kyselé jezero
Kawah Ijen je součástí rozsáhlého sopečného masivu, ale tím, co ji činí výjimečnou, jsou dva úkazy, které málokde jinde na světě spatříte. Prvním z nich jsou modré plameny, které vznikají hořením sirných plynů unikajících z nitra sopky. Při kontaktu s kyslíkem se plyny vznítí a vytvářejí zářící modrou iluzi tekoucí lávy. Tento fenomén je nejlépe vidět v noci a láká sem každoročně tisíce turistů, kteří si přivstanou, aby tento magický jev spatřili.
Druhým jedinečným rysem je kráterové jezero Kawah Ijen, které je považováno za nejkyselejší sopečné jezero na světě. Jeho pH je téměř nulové a voda v něm má tyrkysovou barvu kvůli vysoké koncentraci rozpuštěných minerálů. Přestože vypadá malebně, je extrémně nebezpečné – jakýkoli kontakt s vodou nebo výpary může způsobit vážné popáleniny.
Vzniklo tak jezero plné kyseliny sírové, s jasně zelenou barvou, o velikosti zhruba jednoho kilometru. Aby vědci mohli změřit kyselost vody uprostřed jezera, museli plout v gumových člunech a speciálními rukavicemi odebírat vzorky. Naměřili rekordní PH 0.4 (pro srovnání běžná užitková voda má PH 7), které dělá z této vodní plochy nejkyselejší jezero na světě. Sirný potok, který z 50 stupňového jezera vytéká tak zaplavuje okolí, které překvapivě bují živou vegetací.
Peklo na Zemi: těžba síry v Kawah Ijen
Zatímco cestovatelé obdivují krásy sopky, místní dělníci zde každý den riskují své zdraví a životy při ruční těžbě síry. Těžba probíhá primitivní metodou – ze země tryskají toxické sirné plyny, které jsou svedeny keramickými trubkami, kde kondenzují na čistou síru. V kapalném stavu je síra krvavě červená, ale jakmile vychladne, ztuhne do jasně žluté podoby.
Horníci poté velkými železnými tyčemi lámou síru na kusy, nakládají ji do košů a nosí na zádech dolů z kráteru. Náklady běžně váží mezi 70 až 90 kilogramy, někteří muži dokonce nosí přes 100 kg. To vše v prostředí plném žíravých výparů, bez jakékoli mechanizace a často bez ochranných masek. Každý horník nosí kilogramy síry v košících, které si pletou z bambusu.
Za tuto nelidskou práci dostávají horníci v přepočtu jen několik dolarů denně, přičemž jejich průměrná délka života je kvůli zdravotním komplikacím značně zkrácená. Mnozí trpí nemocemi plic, těžkými deformacemi páteře a chronickou únavou. Horník začíná práci v noci. Deset hodin denně, šest dní v týdnu. Jeho úkolem je donést co nejvíc síry do náklaďáku čínské společnosti stojícího na parkovišti pod kopcem.
Všichni horníci bez pochyby nosí na zádech víc, než sami váží. I my zkoušíme bambusové košíky s naloženou sírou zvednou ze země, ani se nehnou ! Na živobytí zde, bychom si nevydělali ani náhodou.
Ke kráteru stoupáme společně. Všichni znají trochu anglických slovíček a tak konverzujeme a vtipkujeme. K nám se připojil Muhidin. Je malý, hubený, se šibalským úsměvem na tváři. Tak jako všichni tady. Odvážím se vyslovit otázku, která mě pálí už několik hodin: „Máš svou práci rád?“ Rozesměje se a odvětí „Ano, mám svou práci rád. Žádnou jinou nemám."
Vše je pokryto žlutou sírou, ve vzduchu je síra cítit rovněž a občas není díky sirným výparům na krok vidět. Kráter Kawah Ijenu leží ve výšce 2148 metrů. Když vyjdete na jeho vrchol, otevře se vám pohled na ohromné a nádherné modrozelené sirné jezírko, které leží uvnitř kráteru (vyhněte se pokušení v něm smočit ruce, díky síře obsahuje spíš kyselinu než vodu).
Návštěvníci obvykle vyrážejí na trek ke kráteru v noci, aby mohli vidět modré plameny a poté sledovat východ slunce nad kyselým jezerem. Odcházíme však s rozporuplnými pocity. Zatímco příroda zde vytváří neuvěřitelné scenérie, těžba síry ukazuje drsnou realitu života místních lidí. Měl by turismus pomáhat, nebo jen přihlížet? To je otázka, kterou si po návštěvě tohoto místa položíte. Kawah Ijen je místo, kde se setkává krása a krutost zároveň. Modré plameny a kyselé jezero patří mezi největší přírodní zázraky světa, zatímco těžba síry ukazuje, jak tvrdá může být lidská dřina v extrémních podmínkách. Návštěva této sopky zanechává silný dojem – nejen kvůli úchvatné krajině, ale i kvůli příběhům lidí, kteří zde žijí a pracují.
Indonéské Bali, ráj na zemi
Bali je indonéský ostrov. Je nejzápadnější z Malých Sund, leží mezi Jávou na západě a Lombokem na východě. Bali tvoří spolu s několika malými ostrovy jednu ze 33 indonéských provincií, hlavním a největším městem je půlmilionový Denpasar na jihu ostrova. Na Bali žije většina příslušníků indonéské hinduistické menšiny.
Čím to, že Bali je tak kouzelným místem? Balijská příroda je krásná - hory, rýžová políčka, mořské pobřeží, pěkné potápění a příjemné klima. To ovšem nabízejí i jiné části Indonésie.
Ale to, co dělá z Bali neopakovatelné místo, je zdejší atmosféra, kterou jinde v Indonésii nenajdete. Místní hinduistická kultura, milí lidé, kteří se pořád usmívají a neustále něco slaví, všudypřítomné vonné tyčinky a spousta posvátných míst, zdejší tance, posvátné rituály i památky, to vše ve spojení s příjemným podnebím, dobrým jídlem, bouřlivým mořem a exotickou přírodou vytváří neopakovatelnou atmosféru.
Tuto atmosféru má díky své unikátní kombinaci přírodních krás, bohaté kultury a spirituality. Ostrov je známý svými tropickými plážemi, bujnými rýžovými poli, impozantními sopkami a džunglemi, které vytvářejí klidnou, ale zároveň inspirující atmosféru. K tomu přispívá i silný duchovní aspekt Bali, kde mnoho obyvatel následuje hinduistické tradice, a jejich rituály a festivaly mají nezaměnitelný vliv na prostředí.
Dalšími faktory jsou místní pohostinnost, skvělá kuchyně a všudypřítomná vůně květin, kadidla a bylinných esencí. Bali je místo, kde se člověk může ponořit do přítomného okamžiku, splynout s přírodou a najít vnitřní klid, což je možná to, co dělá Bali tak neodolatelným a kouzelným.
Ubud je opravdová perla ostrova
Přijíždíme do Ubudu, který leží uprostřed ostrova pod sopkou Agung. Městečko je centrem kulturního a duchovního života na Bali. Místo je také známým centrem jogy na Bali. Skutečné kouzlo Ubudu je však schované na okrajích města, kde jsou terasovitá rýžová pole, zavlažováná mnoha malými potůčky a říčkami. V okolí Ubudu je mnoho zajímavých chrámů a posvátných hinduistických míst.
Mezi největší zajímavosti patří - Rýžové terasy Tegalalang, kde můžete procházet mezi terasami a obdivovat tradiční způsob pěstování rýže. Opice a chrám v Monkey Forest, přírodní rezervace s chrámem a mnoha opicemi, které jsou místními obyvateli považovány za posvátné. Pura Taman Saraswati, krásný hinduistický chrám v centru Ubudu, známý svými vodními bazény a lotosovými květy. Ubud Art Market trh, kde si můžete koupit ručně vyráběné umělecké předměty, textilie, šperky a další balijské suvenýry.
Městečko je obklopené neuvěřitelně zelenou přírodou, kterou protékají desítky říček a potůčků, včetně nejdelší balijské řeky Ayung. Všude kolem říček můžeme vidět terasovitá rýžová pole, tak typická pro zdejší krajinu. Díky své poloze ve vyšší nadmořské výšce je zde příjemnější klima než na pobřeží.
Tanah Lot
Tanachlot Balí (Tanah Lot) je ikonický mořský chrám na Bali, který přitahuje turisty i poutníky svou mystickou atmosférou a jedinečnou polohou. Chrám na skále Tanah Lot doslova znamená „země v moři“. Chrám se nachází na skalním útesu, který během přílivu obklopí voda, takže vypadá jako ostrov. V jeskyni pod chrámem žijí údajně posvátní hadi s černobílým zbarvením, kteří mají chránit svaté místo před zlými duchy a vetřelci. Podle legendy chrám postavil kněz Nirartha v 16. století. Když putoval podél pobřeží, měl vizi, že na této skále musí vzniknout svatyně.
Kvůli dechberoucím západům slunce nad oceánem patří Tanah Lot mezi nejkrásnější scenérie na ostrově. Jako většina balijských chrámů je Tanah Lot přístupný jen pro hinduistické věřící. Turisté se ale mohou procházet kolem a nasávat atmosféru. Mořská eroze vážně poškodila skálu, takže v 90. letech musela být částečně zpevněna betonem. Přesto stále vypadá přirozeně. Kromě hlavního chrámu je v okolí několik menších svatyní, například Batu Bolong, který stojí na skalním oblouku.
Opice v Ubud Monkey Forest jsou všude
Ubud Monkey Forest je chrámový komplex obklopený hustým tropickým pralesem, kde žije velká kolonie makaků dlouhoocasých (Macaca fascicularis). Makakové si tento komplex oblíbili, protože je tady zde pro ně perfektní prostředí. Neustálý přísun potravy od turistů, tajuplné chrámy a hustá vegetace, kde mohou pobývat, jsou ideálním prostředím. Opice jsou na celém Bali chráněné a jsou považovány za posvátné. Hlídači v parku sledují veškeré dění a nikdo nesmí opicím ubližovat nebo je jakkoliv rozrušovat. Opice ale mohou naopak cokoliv. Třeba Vám vzít brýle nebo jídlo z batohu. Takže bacha opice jsou všude! Jsou zvědavé, drzé a rády kradou jídlo i volně visící věci (sluneční brýle, čepice).
Přemýšlím o tom, jakou vnitřní sílu musí lidé na Bali mít, když je nezlomil tlak komerce, jako se to stalo na mnoha místech v Thajsku a ve Vietnamu. Navzdory turistickému ruchu, který se valí jejich krajinou jako přílivová vlna, si dokázali uchovat svou identitu, tradice a hluboký duchovní klid. S nadhledem pozorují turisty, vycházejí jim vstříc, využívají příležitostí, které jim cestovní ruch nabízí, ale sami zůstávají ve svém vlastním světě – pevném, zakořeněném v balijském hinduismu, denních rituálech a pečlivě udržovaných komunitních vazbách.
Nejde jen o rezistenci vůči konzumu, ale spíše o jiný způsob jeho přijetí. Na Bali si komerce neuzurpovala jejich životy, ale byla začleněna tak, aby sloužila jim, ne oni jí. Jejich svět se netočí jen kolem turistů, ale především kolem harmonie – s přírodou, s bohy, s rodinou. Turista přijde a odejde, ale chrámové ceremonie, obětiny bohům a tanec barong pokračují v rytmu, který určují sami Balijci. Možná je to právě tento nadhled a klidná síla, co tolik lidí na Bali přitahuje.
Kdo má větší auto a hlasitěji troubí, ten jede !
Provoz na Bali je velmi hustý a chaotický, silniční pravidla jsou hodně benevolentní. Oficiální povolená rychlost v obci je 40 km/h a 70 km/h mimo obec. Nejjednodušším a nejlevnějším způsobem dopravy je teda pronájem motorky. Riziko nehod je na Bali bohužel vysoké, a to především díky opravdu hustému provozu a absolutnímu nerespektování předpisů a dodržování pravidla „kdo má větší auto a hlasitěji troubí, ten jede“. Na druhou stranu řidiči jsou hodně ohleduplní, takže ani po cca tisícovce najetých kilometrů jsme neviděli žádnou havárii.
Lombok. Výstup na Mount Rinjani 3 726 metrů, hodně drsný indonéský trek
Indonésie je zemí vulkánů a dobrodružství a mezi její největší výzvy patří Mont Rinjani (3 726 m) na ostrově Lombok. Tento trek není jen o zdolání vrcholu – čeká vás dramatická sopečná krajina, tyrkysové jezero v kaldeře a fyzická výzva, která prověří vaše odhodlání. Pokud hledáte opravdový zážitek, Rinjani je jasná volba. Náročnost výstupu je dána hlavně velkým převýšením a tropickým podnebím. Sopka Rinjani se tyčí na ostrově Lombok, v národním parku Gunung Rinjani. Je nejvyšší na Lomboku a také druhým nejvyšším vrcholem v celé Indonésii.
Lombok je jedním z větších ostrovů Malých Sund. Lombockým průlivem je oddělen od ostrova Bali na západě a průlivem Alas od Sumbawy na východě. Rozloha ostrova je 4 725 km². Žijí na něm zhruba 3 miliony obyvatel. Výraznou dominantou ostrova je aktivní stratovulkán Rinjani (náš horský cíl) v centrální severní části ostrova, jehož vrchol dosahuje nadmořské výšky 3 726 m. Mount Rinjani je tak druhou nejvyšší sopkou Indonésie (po Kerinci na Sumatře). Oblast je stále vulkanicky aktivní, erupce se objevují i v roce 2010 a 2015.
Cesty na vrchol: Kterou trasu zvolit?
Na Rinjani vedou dvě hlavní trasy, přičemž každá má svá specifika. Výstup ze Sembalunu, nejoblíbenější trasa s pozvolnějším začátkem, ale dlouhým výstupem. Začíná na 1 150 metrů a vede otevřenou krajinou s nádhernými výhledy. Ideální pro ty, kteří chtějí dobrou aklimatizaci před finálním výstupem. My volíme výstup ze Senaru, strmější a fyzicky náročnější, ale vede skrz tropický prales. Často volená trasa pro ty, kteří chtějí jen k jezeru Segara Anak, nikoliv až na vrchol. Většina treků trvá tři až čtyři dny, přičemž se spí v kempech na úbočí hory.
Z okraje kráteru jsou do kaldery sopky i na samotný vrchol Gunung Rinjani překrásné výhledy. Cesta na vrchol trvá cca 3,5 hodiny a ze začátku je dobré mít s sebou čelovku. Na vrchol vystupujeme krátce po svítání. Z vrcholu vidíme sopku Gunung Agung na sousedním ostrovu Bali. Díky vysoké nadmořské výšce 3 726 metrů a zejména sypkému a velmi prašnému podkladu na posledních 600 výškových metrech jde celkem o těžkou tůru.
Sopečná kaldera a posvátné jezero Segara Anak
Jedním z nejkrásnějších míst na treku je Segara Anak, tyrkysové jezero ukryté v obří sopečné kaldeře. Místní věří, že jezero je posvátné a že zde sídlí duchové jejich předků.
Uprostřed kaldery se tyčí menší aktivní sopka Barujari, která občas vypouští dým a lávu. Po náročném sestupu k jezeru si můžete dopřát relax v přírodních horkých pramenech. Druhý den po snídani pokračujeme z okraje kráteru strmě dolů k jezeru Segara Anak. Cesta je ze začátku zajištěna kovovým zábradlím, později už není tak strmá. K jezeru Anak je to cca 2 hod. V jezeru se lze vykoupat a zároveň se vydat severovýchodním údolím k horkým pramenům Aik Kalak (cca 20 min od jezera Anak). Koupání v horkých pramenech, masáž dopadající teplé vody z vodopádu na unavenou tělesnou schránku slovy nelze popsat. Rajské místo.
Jak těžké je zdolat Rinjani?
Trek na Rinjani rozhodně není pro slabé povahy. Připravte se na: Dlouhé úseky s převýšením přes 1 500 m denně. Studené noci, kdy teploty klesají pod bod mrazu. Sopečný písek, ve kterém se špatně šlape, hlavně při závěrečném výstupu. Největší výzvou je poslední výstup na vrchol, který začíná ve 2:00 ráno. Budete stoupat po sypkém sopečném povrchu, který podkluzuje, a v silném větru se vám může zdát, že každý krok je krokem zpět. Odměnou vám ale bude nezapomenutelný východ slunce s výhledem na Bali a sopku Agung.
Jediným úsměvným nebezpečím byly na celém treku opice (zejména na Sembalun crater rim - stanoviště ke spaní), které dokázaly využít i té nejmenší chvilky nepozornosti a ukradly cokoliv k jídlu.
Pro místní Sasaky i balijské hinduisty je Rinjani posvátná hora. Každoročně zde probíhají ceremonie, při kterých kněží přinášejí dary bohům.
V samotné kaldeře (kráteru) Gunung Rinjani je další malá sopka se svou kalderou - taková kaldera v kaldeře. Málokdo ví, že při výbuchu sopky Gunung Rinjani, který se odehrál roku 1492, bylo do atmosféry vyvrženo tolik prachu, že se celosvětové klima změnilo o +0,5°C. Výbuchem sopky také vznikly turisticky vyhledávané ostrovy Gili Islands - Trawangan, Meno a Air, které jsou z vrcholu sopky za dobrého počasí krásně viditelné a nachází se jen pár kilometrů západně od ostrova Lombok.
Geotermální aktivita
Horké prameny u jezera Segara Anak jsou jedním z nejzajímavějších přírodních úkazů na treku kolem sopky Mont Rinjani na indonéském ostrově Lombok. Tyto prameny se nacházejí v sopečné kaldeře, která obklopuje jezero Segara Anak, a jsou pro nás skvělým místem pro odpočinek a regeneraci po náročném výstupu.
Horké prameny vznikají díky geotermální aktivitě sopky Rinjani. Voda je ohřívána podzemními žhavými oblastmi a vyvěrá na povrch jako termální prameny. Tyto prameny mají teplotu kolem 40–50 °C, což je ideální pro relaxaci. Jsou proto místními i turisty považovány za přírodní lázně. Místní věří, že mají léčivé vlastnosti, které pomáhají uvolnit svaly a zlepšit celkovou pohodu. Po náročném výstupu na Rinjani je koupel v těchto pramenech skvělý způsob, jak si odpočinout a obnovit energii.
Horké prameny v oblasti Segara Anak mají pro místní obyvatelstvo i duchovní význam. Jsou součástí posvátné kaldery a podle balijských hinduistů a Sasaků jsou prameny místem, kde se mohou očišťovat a kde se konají různé náboženské rituály. Ačkoliv prameny nejsou daleko od hlavních treků, byli jsme připraveni na strmý sestup k jejich místu. Tahle božská regenerační koupel prostě stála za to úsilí.
Stojí to za to?
Pokud hledáte dobrodružství, neuvěřitelné výhledy a výzvu, Rinjani vás nadchne. Výstup je náročný, ale zážitek z chůze po okraji aktivní sopky, koupání v sopečném jezeře a pohledu na východ slunce nad Lombokem je něco, na co budete vzpomínat celý život.
Krátce po našem odletu začíná po delší době Mount Rinjani znovu sopečnou erupci a všechna okolní letiště uazvírají svůj provoz. My však z Denpasaru z letiště z hlavního města indonéského ostrova Bali odlétáme pár dní před touto událostí. Tentokrát jsme tedy "neuvízli", abychom si prodloužili dovolenou. Škoda.
Totální relax na Gili Meno
Gili Meno je jedním z tří Gili ostrovů v Indonésii, které leží v blízkosti Lomboku. Tento malý ostrov je ideálním místem pro ty, kdo hledají klid, krásné pláže a potápění. Gili Meno je známý svou nedotčenou přírodou, křišťálově čistou vodou a korálovými útesy.
Velká pecka je neexistence motorové dopravy na ostrově. Na Gili Meno opravdu není žádný motorový transport, takže si můžete užívat ticho a klid. Lidé se zde pohybují pěšky, na kolech nebo na tradičních koňských povozech. Je to skvělé místo pro šnorchlování, potápění, ale i relaxaci na pláži. Celý ostrov lze obejít pěšky za pár hodin. Cestou si můžete užívat krásné výhledy na oceán a relaxovat na plážích.
Cesta na Bali, Javu, Lombok a ostrůvek Gili Meno byla jedinečným zážitkem, který nám ukázal neuvěřitelnou rozmanitost Indonésie – od duchovního klidu a barevných rituálů na Bali, přes syrovou sílu sopek na Jávě, nedotčenou přírodu Lomboku až po rajský klid Gili Meno. Každý ostrov měl svou vlastní atmosféru a přístup k životu, což cestování mezi nimi činilo fascinujícím.
Nešlo jen o krásné scenérie, ale hlavně o setkání s lidmi, kteří navzdory rozdílným kulturám sdílejí hluboké propojení s přírodou a tradicemi. Gili Meno, s bílými plážemi a tyrkysovým mořem, pak představovalo dokonalý únik od civilizace – místo, kde čas plyne pomaleji a kde se člověk může ztratit v jednoduchosti ostrovního života. Naše cesta nebyla jen vizuálním potěšením, ale především inspirací k přemýšlení o různých způsobech života. Každý z ostrovů přinesl jiný úhel pohledu, jinou energii a jiný rytmus, a právě tato mnohovrstevnatost udělala z celé cesty hluboce obohacující zážitek. Skvělá připomínka toho, jak pestrý a mnohovrstevnatý může být jeden jediný kout světa – a jak moc může cestování obohatit pohled na život.
Commenti