Jste milovníky aktivního cestování? V Patagonii se nabažíte dosyta. V rámci jednoho cestování můžete vychutnat slavný W trek v Torres del Paine v Chile, který patří k světově nejkrásnějším. Navštívit a projít se po stále aktivním a zvětšujícím se ledovci Perito Moreno v Argentině, který je součástí Jihopatagonské ledovcové formace, třetí světově největší zásoby čisté vody.
Můžete se ponořit do turistického ráje v okolí El Chaltén a dojít až na úpatí horolezeckých legend, hor Fitz Roy a Cerro Torre (Argentina). Když vás kroky zanesou na úplný jih, ocitnete se doslova na konci světa. Ushuaia (Argentina) je přístavem, od kud se vyplouvá už jen na antarktické expedice. Či byste rádi navštívili kolonie tučňáků ? Stihnete všechno.
Patagonie je označení pro rozsáhlé území na jihu Jižní Ameriky. Na severozápadě ji ohraničují Andy, na severu řeka Río Colorado. Většina Patagonie náleží Argentině, zbytek Chile. Na jihu Patagonie se nachází souostroví Ohňová země.
Podnebí se liší v závislosti na zeměpisné šířce a straně And, ale v zásadě lze říci, že je pro lidské osídlení převážně nehostinné. Západní (chilská) Patagonie se nachází na západní straně And, má chladné a extrémně vlhké podnebí s vysokými srážkovými úhrny v důsledku studeného Humboldtova proudu.
Chile a Torres del Paine W trek
Torres del Paine je hlavním národním parkem Patagonie s úchvatnými skalními věžemi, které se dostávají na titulní stránky knih o nejkrásnějších místech planety.
Jen velmi málo turistů a cestovatelů se toužebně nenadechne, když před nimi vyslovíte jméno Torres del Paine. Jedná se přece o ten fantastický národní park na území chilské Patagonie, který je snovou destinací mnoha z nás. Jeho divoké a nehostinné podmínky, rychlé deště a poryvový vítr nám dávají jasně pocítit, kdo je tu pánem.
V parku lze podniknout dva treky - 10denní okružní trek „O“ vede kolem celého masivu v pustině s divočejším sedlem a 4-5denní W trek v jižní části, kde jsou kempy a několik chatek se základním vybavením.
Trek je fyzicky náročný, obzvláště výstup ke skalním věžím Torres překonává velké převýšení. Trasu lze absolvovat od listopadu do dubna. V některých místech je třeba počítat se sněhem, ale žádné speciální vybavení není potřeba.
Argentina a ledem pokrytý národní park Los Glaciares
Perito Moreno je ledovec, na který je krátké i globální oteplování. Je jedním z mála ledovců, který neustupuje. Díky množství srážek, zásobující andské hřebeny novým sněhem, se jeho čelo dokonce pohybuje kupředu 2 metry denně.
Za špičkami stromů se před námi vynořuje gigantický ledovec. Podívaná, která ohromí každého. Perito Moreno zabírá na svém třicetikilometrovém toku plochu přes 250 km2.
Stejnou rychlostí, jakou se ledovec sune dolů, se také rozpadá v jezeře. Již několik staletí je totiž Perito Moreno prakticky stejně velký, jen s nepatrnými výchylkami. A to je unikát. Ať už totiž na globální oteplování věříte nebo ne, jeden fakt je nesporný: téměř všechny ledovce na naší planetě se v posledních letech zmenšují, tají a ustupují. Perito Moreno nikoliv.
Ledové monstrum je tedy pěkně živé. Ze všech stran duní hlasité pukání. Z čelní stěny, žíhané šedými nánosy prachu odkudsi shora, slisovanými dalšími vrstvami sněhu a ledu, se tu a tam utrhne kousek velikosti automobilu. Pak z výšky dosahující menšího paneláku, šplouchne do tyrkysového jezera.
"Perito Moreno“ může ve španělštině znamenat „Snědý Odborník“, ale ledovec je pojmenován podle cestovatele a objevitele Francisca Morena (1852-1919), jednoho z prvních badatelů a specialistů věnujícímu se této oblasti. Název ledovce lze tedy volně přeložit jako "Expert Moreno“.
Třetina národního parku Los Glaciares je pokrytá ledem. Ledovcové pole je po Antarktidě a Grónsku třetím největším na světě a patří mezi největší světové zásobárny sladké vody. Většina srážek přichází z chilské strany od pacifiku, ale nemalá část sněhu a ledu nahromaděná na andském hřebeni odchází i směrem do Argentiny, která se nachází ve srážkovém stínu.
Monte Fitz Roy
Též Cerro Chaltén, je hora o výšce 3405 metrů nad mořem, ležící na východ od jihopatagonského ledovcového pole na hranici mezi Argentinou a Chile, v Patagonii, nedaleko vesnice El Chaltén.
Název Fitz Roy pochází od Francisca Morena, který ji roku 1877 pojmenoval po Robertu FitzRoyovi. Hora byla poprvé slezena roku 1952 francouzským alpinistou Lionelem Terrayem a Guido Magnonem. Hora má pověst „nedostupného vrcholu“.
Přestože je její výška poměrně nevýznamná, mezi vrcholy Národního parku Los Glaciares je nejvyšší. Její strmé žulové stěny jsou technicky velmi náročné, ročně je hora slezena jen několika málo jednotlivci.
Plavba za tučňáky na ostrov Magdalena, Chile
Ostrov Isla Magdalena leží uprostřed Magalhãesova průlivu, zhruba 35 km severně od Punta Arenas. Nachází se zde kolonie s jednou z největších koncentrací tučňáků na jihu Patagonie s počtem kolem 60 000 párů.
Trajekt vyplouvá z přístavu v Punta Arenas ve čtyři hodiny. Po bocích nás doprovázejí skotačící delfíni Magalhãesovi a zpříjemňují nám jinak nudné dvě hodiny plavby k ostrovu Isla Magdalena. Tučňáků jsou zde hejna, stejně jako dalších mořských ptáků.
Tučňáci (tučňák magellanský) sem přicházejí hnízdit vždy v září a kolem ledna už vyvádějí mláďata schopná vydat se na moře. Při svém pohybu byli tučňáci z této kolonie zaznamenáni např. až u jižního pobřeží Brazílie. Živí se především sardinkami a kalamáry. Ostrov je neobydlený, národní přírodní rezervací byl prohlášen v roce 1983.
Punta Arenas je nejvýznačnější město na pobřeží Magalhãesova průlivu. Jde o třetí největší město v celé Patagonii. Prvním Evropanem v okolí Punta Arenas byl Fernão de Magalhães, který v roce 1520 proplul okolo při své cestě kolem světa.
Punta Arenas bylo založeno v roce 1848. Původně toto místo sloužilo hlavně (podobně jako „sousední“ argentinská Ushuaia) jako trestanecká kolonie. Postupně se hlavním pilířem zdejší ekonomiky stal chov ovcí a neméně důležitý byl i zdejší přístav, ve kterém často zastavovaly parníky, plující Drakeovým průlivem, aby doplnily zásoby uhlí. Význam přístavu ovšem silně poklesnul po otevření Panamského průplavu v roce 1914.
Dnes je Punta Arenas poměrně bohatým městem. V okolí se těží ropa a hnědé uhlí a chov ovcí je stále důležitý, stejně jako těžba dřeva a rybolov. Velký význam pak má v poslední době turistický ruch. Spolu s argentinským městem Ushuaia a novozélandským Christchurchem patří Punta Arenas mezi nejvýznamnější přístavy, ze kterých jezdí lodě s turisty do Antarktidy.
Výstup na sopku Villarica v Chile
Villarrica patří k nejaktivnějším chilským sopkám s první zaznamenanou erupcí v roce 1558. Její dosavadní aktivita zatím nikdy nepřesáhla 2. stupeň tzv. indexu sopečné výbušnosti.
Daleko od rušného města Santiago (hlavní město Chile), věčně ponořeného do mračna smogu, v městečku Pucón najdete klidné, stále zelené místo, položené na břehu jezera. Sopka jménem Villarica se nad ním tyčí jako spící obr, který jen občas vypustí do vzduchu oblaka dýmu.
Sopka Villarica, v Mapučském jazyce místních indiánů nazývaná Rucapillán, se tyčí do výšky 2 847 metrů. Je opravdovou chloubou města Pucón a den co den míří turisté na její vrchol. Tento "horolezecký" výlet si nenecháváme ujít ani my. A tak ve dvě hodiny ráno dalšího dne začínáme stoupat. Rytmicky pomalý pohyb vláčku zakuklenců kopcem vzhůru příliš rychle neutíká.
Na hraně kráteru fouká silný vítr, který rozhání sirné výpary. Naštěstí není nutné nasazovat plynovou masku. Průvodce Rodrigo říká, že někdy je naopak kouře tolik, že se na vrcholu nelze vůbec zdržovat a hned se jde dolů.
Isla de Azucar "Cukrový ostrov Chile"
Směrem na sever od hlavního města se při pobřeží Tichého oceánu nachází národní park Pan de Azucar. Dominantou parku je stejnojmenný ostrov ("Chleba z cukru"). Hnízdí zde kolem 2 tisíc tučňáků Humboldtových a dalších ptáků. A tak se nakonec našeho putování po Jižní Americe, jedeme přece jen trochu ohřát.
Národní park Pan de Azucar se rozkládá na ploše necelých čtyřicet čtyři tisíc hektarů. Nadmořská výška se pohybuje mezi nula a devět set metrů nad mořem. Z vyhlídky Mirador vidíme Kordilery, pobřežní poušť, skalnaté útesy a bělostné pláže.
Pobřežní mlha ustupuje a před námi se otevírá velkolepý pohled na moře a nedaleký ostrov Isla de Azucar, Cukrový ostrov, který svým tvarem skutečně připomíná cukrovou homoli. Odtud také pochází název parku. Na pobřeží ostrova můžete vidět mořské vydry, tučňáky, pelikány, kormorány, lachtany, lamy huanaco a lišky.
Jako správní závodnící si zkoušíme "dakarské" podmínky. Jízdu v obrovském žáru a písku. Ukazuje se, že i čtyřkolka umí "zapadnout". Unavení záchranou našeho motorového oře z pískových dun, uleháme ke spánku rovnou v poušti a loučíme se tak s Jižní Amerikou.
Jste-li dobrodružnější povahy a vyhýbáte se turistickým cílům? Zkuste ještě Národní park Nevado Tres Cruces. Trekujte u nádherně modrých jezer a horkých lagun, mezi totálně růžovými plameňáky.
https://www.zkomfortnizony.cz/post/nevado-tres-cruces-opuštěné-solné-království-v-severním-chile Ale to už je jiný příběh.
Comments